Dnes jsem si dopřála ranní procházku v přírodě. Již dlouho si říkám, že by bylo super vyrazit ven hned ráno, když se příroda probouzí, na listech se třpytí ranní rosa, po okolí je ticho, zpívají pouze ptáci. Jenže se vždy choulím pod dekou a nechce se mi vstávat. Dnes to bylo jiné. Vesele jsem vyskočila z postele, nachystala foťák a hurá ven. Bylo 6 hodin. Domů jsem se vrátila v 8 hodin.
Bydlím v místě, odkud to mám skutečně kousek do lesa i na rozlehlé louky. Jsem za to moc ráda. Vyrazila tedy hned ráno, prodírala jsem se remízkem, křovím, vysokou trávou, až jsem došla na louku, která přímo sváděla k ranní relaxaci a nasání klidné atmosféry.
Ranní rosa příjemně ochlazovala má bosá chodidla, sluníčko mě hladilo po tvářích a já jsem jen uvolněně pozorovala myšlenky, které přicházely a zase odcházely. Přišlo i několik inspirací např. na téma článku nebo na hru pro děti na oslavu Adámka narozenin.
Uvědomila jsem si, jak málo stačí člověku k tomu, aby se cítil šťastný. V přírodě je tolik krásy, stačí jen přijít, ztišit se a nasávat tu nekonečnou energii.
Komentáře